OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Deváťáci u hlavního líčení Okresního soudu v Kolíně

Škola by v dnešní době neměla být jen místem předávání teoretických znalostí, měla by své žáky vybavit také praktickými znalostmi o různých oblastech života. Proto se snažíme v rámci možností zprostředkovat našim žákům zkušenosti, které jim pomohou se zorientovat ve světě a společnosti, ve které žijí.

Za jednu takovou vhodnou aktivitu považujeme třeba i návštěvu hlavního líčení u Okresního soudu v Kolíně, což nejen doplnilo výuku výchovy k občanství a aktivity v oblasti primární prevence, které takto získaly reálný obraz, ale i umožnilo žákům spojit teoretické znalosti s praxí.

Zde jsou postřehy očima našich žáků:

Než jsme vůbec vstoupili do “naší” soudní síně, překvapili nás (nebo možná spíše vyděsili) na chodbě zaměstnanci vězeňské služby, kteří vedli jiného odsouzeného v poutech k výslechu.

Překvapilo nás, že soudní místnost byla malá, že se obžalovaný pán vůbec neobhajoval a že vypadal velmi klidně.Přišlo nám až neuvěřitelné, že vykradl za měsíc a kousek 20 chat a bral to jako samozřejmost.

Pracovat u soudu (jako soudce, obhájce, státní zástupce, zapisovatelka, zaměstnanec vězeňské služby) bychom si představit uměli, ale práce je to asi spíše nudná. Soudce musí stále opakovat ty samé fráze, zapisovatelka musí psát, co slyší. A obhájce obhajuje člověka, kterého třeba vůbec nezná. Netušili jsme jak odlišná je realita od toho, co vídáme v televizi. Tak třeba v pořadu Soudkyně Barbara je vidět spousta hádek, křiku, nedorozumění. Ve skutečnosti to vypadalo celkem nudně a velmi klidně.

Pan obžalovaný byl smířený s tím, co ho čeká. Zdálo se nám dokonce, že se do vězení těší. Souhlasil téměř se vším, z čeho byl obviněn.

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.